Agnes

CHOVATELSKÁ STANICE IRSKÝCH VLKODAVŮ
AKAJA

Agnes - ANNABELLA Maxmar

Narozena: 27.9.2006
Předána: 13.6.2014
Úhyn: 8.12.2016
Bon.kód: 00101c1b1d000001b
Skus: volné nůžky, plnochrupá
Barva: žíhaná
Výška: 78 cm

Agnes k nám přišla na doporučení její chovatelky ve svých 4 letech. Nevíme, co přesně měla za sebou, odchovala 13 štěňat v jednom vrhu a v době kdy k nám přišla vážila 43 kg a měla dredy po celém těle. Postupně jsme jí rozčesávali a upravovali 3 dny. Bohužel jsme majitelkou nebyli vůbec varováni,
že Agnes nikdy nepřijde na přivolání, bojí se skoro všeho, ráda utíká i šplháním přes vysoké ploty, umí si otevírat dveře a jiné dovednosti.

Časem jsme z ní udělali poslušného psa, dveře jsme doma sice museli pořád zajišťovat řetízky, zástrčkami a podobně, aby nám nechodila spát do postele v ložnici, když odjedeme, ale už na ní bylo spolehnutí.

Pak odešla Aimy a Agnes zůstala doma sama. Už z ní byl docela rozumný pes, ale pes bez duše. Po třech měsících jsme jí pořídili jako společnost Ashley. Ze začátku vše vypadalo v pořádku, ale jakmile Ashley trochu dorostla, začala ji učit bázlivosti a své staré zlozvyky.

Kontaktovali jsme chovatelku, ale ta měla doma dvouletou fenku a na Slovensku zaplacené štěně. O nikom dalším nevěděla, ale slíbila předjednání v Nadačním fondu irského vlkodava. Obrátili jsme se proto na něj s žádostí o pomoc a Agnes předali jim. Velmi Nadačnímu fondu tímto děkujeme. U nás už Agnes nemohla mít takové podmínky, jaké bychom si pro psa představovali.

Věříme, že našla hodné páníčky, kterým dělá radost, protože byla zdravá, v dobré kondici a jako jediný pes v domácnosti fungovala dobře. Dle chovatelky je u nových majitelů, kterým aspoň takto moc děkujeme, vše v pořádku.

My už jsme jí nemohli poskytovat plnohodnotné zázemí a stavět kvůli ní kotec jsme nechtěli, když naši psi bydlí s námi.
Pevně věříme, že jsme se rozhodli správně a v její prospěch.

Agnes strávila u nových majitelů krásných 2,5 roku, než v požehnaném věku 10 let a 2 měsíců odešla do psího nebe.

Zjistili jsme, že jediný způsob jak jejímu vlivu zamezit, bylo držet je odděleně. To znamenalo jedna venku, druhá doma a pravidelně střídat, jen na noc a hry byly pohromadě. Docela se to osvědčilo, Ashley to prospívalo, ale Agnes moc spokojená nebyla. Když byla venku vyštěkávala, aby upoutala pozornost, otvírala si všechny možné dveře, zkoušela to i okny, hrabala krátery. Když byla doma, tak stála u dveří a chtěla ven. Společné hry pod dozorem jí nestačily. Na procházky jsme je museli brát každou samostatně a Agnes i tak odmítala poslušnost a proto byla jen na vodítku. Do toho jsme očekávali narození miminka.

Pak jsme jednou odjeli na tři hodiny pryč a nechali Agnes uvázanou na pelíšku doma a Ashley měla volno. Babička nám hlídala děti a bylo jí Agnes líto, že tam tak musí ležet, přestože byla na svém a spokojená. Pustila ji proběhnout a Agnes se během chvilky vrátila s kachnou v tlamě. Pohár trpělivosti přetekl. Chceme se živit chovem hospodářských zvířat a nepotřebujeme, aby náš pes lovil chovné kusy.